Právě máme na čepu:

Právě čepujeme pivo s pořadovým číslem 982 od otevření restaurace v r. 2005.

1

Vídeňský speciál 14°

(pivovar Harrach, Velké Meziříčí), Vienna Lager

2

Kobyla 15°

tmavý speciál (Pivovar Koníček, Vojkovice) Dark Lager

3

Rebel Drsoň 14°

(pivovar Rebel, Havlíčkův Brod) Pale Lager

4

ALEnt 15°

(pivovar ZLoun, Louny) India Pale Ale

5

Benedict 12°

nefiltrovaný světlý ležák (Břevnovský klášterní pivovar sv. Vojtěcha) Unfiltered Pale Lager

6

Aldersbacher

pšeničné pivo (Pivovar Aldersbach, BRD) Weizen

Tak čím spláchneme ty jahody…?

Tak čím spláchneme ty jahody…?
aneb cesta od piva na podlaze do vyšších pater gastronomie

Nikdy na to nezapomenu. Pivovarský dům byl otevřený pár měsíců. Obsluha pro mne přiběhla do kanceláře, abych šel k výčepu řešit nějaký konflikt. Tam jsem zastihl chlapíka, který s okem planoucím spravedlivým hněvem bryndal z půllitru pivo na podlahu a plamenně hřímal na celou hospodu cosi o tom, jací že jsme darebáci, když se: „…odvažujeme čepovat takový kalný s..čky, eště ke všemu za takový nekřesťanský peníze…“! Navíc tvrdil, že je pivovarskej, takže náhodou moc dobře ví, jak má pivo vypadat…

Ty s..čky byl náš nefiltrovaný ležák Štěpán a ty nekřesťanské peníze byly Kč 16,50.

Jiný pán v té době, naštěstí ne tak dramaticky a ne tak nahlas, tvrdil, že jsme blázni, když si myslíme, že nám bude někdo chodit do hospody na višňové či kávové pivo, a že tudíž celý ten projekt je odsouzen k rychlému zániku a ekonomickému krachu. Dlužno říct, že – na rozdíl od toho prvního – ten druhý pán asi po dvou letech přišel znovu a za své řeči se omluvil, ovšem s tím, že se mu to všechno stejně nechce věřit.

Pro mne osobně jsou tyto drobné a banální epizody milníkem, který označuje okamžik, „kdy to všechno začalo“. Okamžik, kdy to skončí, naštěstí je a zřejmě ještě dlouho bude v nedohlednu. Rozjezd přerodu vnímání pivního světa od rigorózního konservatismu a ustálené pivní scény trpící tehdy navíc značným úhynem zejména středních a menších regionálních pivovarů byl zpočátku trošku těžkopádný. Na znatelné hybnosti nabral až koncem první dekády nového tisíciletí, aby v posledních letech získal charakter povodňové vlny. Ta sice dobře nese a překonává překážky, ale už je také schopna ledacos semlít či zakalit nánosy bahýnka.

Mezi jednoznačné klady patří velké množství minipivovarů a obrovská pivní tvořivost, která k nim neodmyslitelně patří.

Mezi určitě zápory patří velké množství minipivovarů a obrovská pivní tvořivost, která k nim neodmyslitelně patří.

Tento zdánlivý protimluv má svoji logiku. Minipivovary nacházíme jako osvěživé oázy i v zdánlivě nejnesmyslnějších lokalitách a zpestřují nám život zdánlivě nejnesmyslnějšími pivními výtvory. Jenže při počtu nových minipivovarů, který už dávno překročil počet 250, by bylo iluzorní si myslet, že zde bude 250 jenom perfektních pivovarů, které nás vždy obšťastní jen prvotřídním pivem. A pivní tvořivost s sebou nese, že už je dnes opravdu těžké se v tom vůbec vyznat. Tak například jste nuceni přemýšlet, proč se nakuřovaná žitná IPA vůbec jmenuje IPA a co má se stylem IPA vůbec společného? Pivo je to zajímavé a dobré, o to nic, ale obávám se, že se ten náš pivní svět začíná trošku podobat Babylónské věži, kde je stále obtížnější se dorozumět.

Je jasné, že dramatický vývoj na naší pivní scéně se neodehrává pouze ve sklenici. Pivo si zákonitě dobývá důstojnější pozici v celém gastronomickém prostoru. I to má svůj vývoj. Začalo to už s první vlnou vydávání „pivních“ kuchařek na konci devadesátých let. To však byl počin, který poněkud předběhl dobu, tentokrát ovšem nikoli k dobrému. Neznalost historických souvislostí a téměř nulová povědomost o existenci jiných pivních stylů, než piva plzeňského, přiváděla kuchaře k zoufalství a kroucením hlavou nad tím, jak mohli naši předkové vůbec něco takového jíst. Při tom stačilo se podívat na data ohraničující život třeba Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta opustila tento svět v době, kdy spodně kvašený ležák plzeňského typu byl teprve tříleté batole a národ pil a do jídla dával něco úplně jiného. Výsledkem tohoto omylu je, že se v mnohých kuchařkách vůbec neřeší, jaké pivo při vaření vlastně používat. Nejčastějším návodem tak často bývá používat „pivo slabé v malém množství“ namísto důrazného upozornění, že pivo plzeňského typu se v kuchyni hodí prakticky výhradně na hašení žízně pana kuchaře…

Od použití piva v kuchyni už je jenom maličký krůček k hledání nejlahodnějších kombinací piva a jídla. Ani tady nelze přehlédnout, že pivní sommeliérství - narozdíl od svého o dost staršího vinného bratříčka - také bojuje s vlastními omyly danými čirou neznalostí. Lze například jen stěží mluvit o párování pokrmů s jídlem v restauraci, kde mají tři piva – všechna spodně kvašená plzeňského typu, která se od sebe liší jenom stupňovitostí nebo odstínem barvy. Myslím, že o seriózní semmeliérství začínám až tam, kde jsou k dispozici alespoň tři odlišné pivní styly.

Účastníci klubových setkání v Pivovarském domě se mohou vzpomenout na přinejmenším tři akce z minulosti. Jednou to byla degustace devítichodového menu, kde ke každému chodu bylo přiřazeno jiné pivo. S dobrým ohlasem se setkaly i další dvě akce, a to párování piva s osmi druhy sýrů a později již o něco odvážnější večer věnovaný párování piva s moučníky a výrobě zmrzliny opravdu z piva, tedy nikoli zmrzliny do které se piva jenom tak symbolicky trošku přidá.

Již tehdy jsem se zabýval nápadem zkusit, jestli se dá pivo párovat také s něčím tak odtažitým, jako je čerstvé ovoce.

Jsou nápady, které je ale vhodné nechat uzrát. Usoudil jsem, že toto je jeden z nich. K získání odvahy mi paradoxně napomohly velké pivovary s jejich masivním nástupem různých pivních ovocných mixů v posledních letech, které přeci jen v povědomí veřejnosti trochu obrousily ty nejostřejší hrany.

A tak jsme to tedy konečně zkusili v úterý 22. dubna.

Pomeranč, grapefruit, banán, jahody, hroznové víno, kiwi, jablko a ananas. Na druhém konci tanečního parketu silný belgicky ale Delirium Christmas, ovocné pivo Mongozo Banana, čokoládový Opat, English Pale Ale a Stout od Primátora, silně nakouřené Schlenkerla Weizen, spodně kvašený Porter 19° z Pardubic a samozřejmě nezbytný alespoň jeden český světlý ležák, v tomto případě Rebel. Zatímco výběr ovoce byl dán spíše sezónními možnostmi dodavatele, piva jsem vybíral s jediným cílem: aby se jednalo o soupravu piv s co nejrozličnějšími chuťovými vlastnostmi.

Sešlo se nás celkem 30 statečných, což předčilo mé očekávání. Vše bylo přineseno na stůl a po krátkém úvodu se všichni pustili do hledání nejpříhodnějších několika kombinací ze 64 možných.

A zde jsou výsledky:

Za nejelegantnější pár byla s náskokem označena kombinace banánu s čokoládovým Opatem.

O druhou příčku se dělí tři kombinace: ananas – Delirium Christmas, jablko – Porter a grapefruit opět s Deliriem Christmas. Stříbro sklidilo hroznové víno s English Pale Ale a grapefruit se Stoutem. Na opačném konci žebříčku jsou kombinace, které nezískaly ani jeden bod. Je to banán s English Pale Ale a hroznové víno s Porterem. A potom ještě jedno – alespoň pro mne – veliké překvapení: bez bodu také zůstala kombinace jahod a čokoládového Opata. Nejuniverzálnějším pivem se bez překvapení stal silný belgický ale Delirium Christmas. Nejuniverzálnějším ovocem se překvapivě stal grapefruit.

Co dodat? Neočekávám, že zrovna tímto směrem se okamžitě pohrnou nepřehledné zástupy nadšených následovníků. Ale všechno začíná prvním krokem a ten jsme učinili. Určitě se k tomu časem vrátíme. Vždyť na světě je ještě tolik dalších druhů ovoce a tolik dalších piv…